Úspěch, to je vlastně trochu přehnané. Ale fakt, že Edwin van Calker se Sybrenem Jansmou ve dvojbobu a s bratrem Arnoldem a Arnem Klaassenem ve čtyřbobu ‘minulý týden vyhráli v prvním celosvětovém poháru nominaci na olympijské hry ve Vancouveru (2010), byl v bobové asociaci rozhodně v přijat s nadšením. Už tehdy vyšlo najevo, že týmu ke všemu o sedm setin sekundy unikl legendární stupínek vítězů. A proto může být pyšný i Wim Noorman, jako ředitel Eurotechu z Blericku. Firmu založil před sedmnácti lety. V současné době má přibližně 400 zaměstnanců v Nizozemsku, České republice a Slovensku. Firma, dodavatel systémů pro kovozpracovatelský průmysl a výroby strojů a aparátů ve sportu rozhodně není neznámá. Již léta sponzoruje házenkářský klub Bevo, závodníka na horském kole Barta Brentjense a sport pro hendikepované ve Venlo. Ale v (mezi)národním měřítku si Eurotech především udělal jméno, co se sportu týče, v automobilových závodech. Postavil mimo jiné Marcos LM600 a Mantis. Za tým jezdil mimo jiné i Jeroen Bleekemolen a belgický talent Marc Goossens. Wim Noorman jim dělal manažera. 48-letý rodák z Horstu má mimochodem také potřebnou závodní zkušenost a v lednu roku 2008 měl jet jako spolupilot raly Paříž- Dakar, která byla zrušená den před startem, protože konkrétně v Mauritánii nemohla být zaručena bezpečnost účastníků a doprovodu. Podle energického ředitele Eurotechu vůbec není divné, že se jeho firma zabývá bobováním. Dělá, jako že je to nejobyčejnější věc na světě, že se někde v Severním Limburgu dávají dohromady boby, které za rok a půl získají olympijskou slávu. „K Bevu jsem se dostal tak, že několik kluků z týmu pracovalo u nás. Ale mechanický sport, to je náš obor. Tam jsme mohli dodat přidanou hodnotu.“ To poslední platí především pro muže, který se díky svému manželství se setrou bývalého cyklistického závodníka Gerta-Jana Theunisse velmi brzy dostal do styku s cyklistikou. Sponzoroval i švagra Barta Brentjense. „A tehdy nebyl Bart ještě tak dobrý a známý“, říká Noorman. „Podporoval jsem ho už v roce 1993 a až za rok se stal olympijským šampionem. Podívejte, právě v té době přední sportovci potřebují podporu. Před posledním krůčkem na vrchol. Když tam už jsou, tak to už jde víceméně samo.“ Wim Noorman navíc není žádný sponzor ze staré školy. „Vůbec mi nejde o to, abychom se nějak zviditelnili, protože za sedmnáctiletou existenci Eurotechu je to poprvé, co si někdo všiml naší práce v oblasti sportu. Posílat peníze a pak si někam nalepit nálepku nebo pověsit ceduli s reklamou, to není nic pro mě. Do toho nejdu. Na to svými penězi přispívat nebudu. Chci za malé peníze co nejvíce pomoci, za použití know- how naší firmy. Dodávat tu přidanou hodnotu. Tak taky vidím naší roli u bobistů. Ti byli tak trochu v okruhu motivovaných sportovců a koučů, špatný materiál, málo peněz a potom taky žádný úspěch. Viděl jsem tam příležitosti a tak jsem do toho šel. Eurotech je teď něco jako setrvačník, který to celé rozjel.“ Čtyřbob německého původu byl ještě celkem dobré kvality. Na tom uplatnil Eurotech své znalosti, které se předvedly v závodění, a vše dovedl k dokonalosti. Pod vedením závodních inženýrů Hanse Fortuina a Marca van de Berga byly provedeny malé změny, které přispěly k rychlosti. Dvojice jezdí s bobisty celou zimu po turné poháru. Materiál s nimi všude jezdí ve velkém nákladním voze limburské firmy. To také dává sportovcům pocit profesionality Po prezentaci týmů před několika týdny daly Esme Kamphuis a Tine Veenstra (Nizozemsko1 za ženský dvojbob) vědět, že jsou pyšné na svoje nové dresy, ale také to, že jsou ’lucky bastards’, protože si Eurotech vybral právě jejich sport. Noorman s postaral o to, že se bobisté dostali do prostředí vrcholového sportu, kde s emohou soustředit na to, čeho mají dosáhnout: na úspěch. „Umožnil jsem to, aby k týmu jako manažer přišel Rintje Ritsma. Postaral se o to, přes své známé, aby sportovci přes zimu trénovali jinde. Minulý rok byli kluci současně sportovci a mechanici, kteří si svůj bob museli vyrovnávat, spravovat a starat se o něj. Tuto práci předali jiným. Na obsazení bobu Nizozemsko 1 se vypsaly opravdové kvalifikační závody. Účastnilo se jich dvacet kluků. Hledali jsme sponzory, kteří by kluky zbavili finančních starostí, protože k tomu, aby ses dostal na vrchol, musíš dát vše stranou a taky musíš trochu žít. Naštěstí teď jako potenciální olympijští kandidáti dostanou podporu i od NOC*NSF.“

 

Zdroj: Limburger